Dnes již potřetí otevíráme poslední kapitoly knihy Genesis, které popisují příběhy praotce Josefa. V prvních dvou kázáních jsme sledovali procesy, jaké se rozběhly v souvislosti se smrtí Josefova otce Jákoba, který ve své závěti vyzýval k odpuštění a smíření. Dnes se zaměříme na další přelomové události Josefova života a přiřadíme si k nim věk. Mám za to, že takto načrtnutá životní chronologie nám pomůže vidět klíčové události v širším kontextu.

Jak známo, otec Jákob se nevztahoval ke všem svým synům se stejnou mírou náklonnosti, naopak Josefovi přisuzoval nadřazené postavení. Nejednalo se pouze o nevšední oděv, který mu zaopatřil, ale také o roli, kterou mu svěřil. Josef měl na bratry dohlížet a podávat zprávy o jejich počínání. Bratři to samozřejmě mohli vnímat jako nepatřičné slídilství, navíc okořeněné donášením.

Ale pozor, nejednalo se mezi nimi o žádné dětské škorpení. Josefovi bylo v té době již 17 let. A to není věk, kdy si sourozenci vyřizují své záležitosti tak, že někoho zavřou v dětském pokoji nebo se s ním poperou někde na dvorku. Bratři se, jak známo, chtěli zbavit Josefa definitivně. Otci sice oznámili vykonstruovanou lež o tragickém střetu Josefa s dravou zvěří, ale ve skutečnosti jej prodali projíždějící karavaně beduínů.

Josef se jako otrok ocitl v domě Potifara. Paní Potifarová dávala tehdy dvacetiletému Josefovi neslušné návrhy, kterým náš hrdina odolal. Za svou osobní a morální integritu ovšem draze zaplatil. Celých deset let strávil ve vězení. Jen díky schopnosti vykládat sny byl z vězení katapultován dokonce hned na druhé nejvyšší místo v tehdejší mocenské hierarchii. Na výsluní své životní slávy se Josef ocitl ve věku třiceti let.

Do tohoto období spadá jeho sňatek s Egypťankou Ašenat, se kterou vychovávali dva syny. Poté, co skončilo sedmileté období hojnosti, a celou zem začal sužovat hladomor, se do Egypta vypravili Josefovi bratři. Tam se se svým 39letým bratrem setkali. Od doby, kdy jej prodali do otroctví, uplynulo 22 let.

Bezmála čtyřicetiletý Josef chystal bratrům různé zkoušky a nepříjemná překvapení, kterými si testoval jejich charakter. Teprve poté, co jim pořádně zatopil, jim odhalil, kým ve skutečnosti je. Tu řekl bratrům: „Já jsem Josef. Můj otec vskutku ještě žije?“ Bratři mu však nemohli odpovědět; tak se ho zhrozili. Josef je proto vyzval: „Přistupte ke mně.“ Když přistoupili, řekl jim: „Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života. V zemi trvá po dva roky hlad, a ještě pět let nebude orba ani žeň. Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození. A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh. On mě učinil otcem faraónovým, pánem celého jeho domu a vladařem v celé egyptské zemi. Putujte rychle k otci a řekněte mu: ‚Toto praví tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Nerozpakuj se a sestup ke mně. Budeš bydlet v zemi Gošenu, a tak mi budeš nablízku i se svými syny a vnuky, s bravem a skotem i se vším, co je tvé. Postarám se tam o tebe, neboť bude ještě pět let hladu, abys neměl nouzi ani ty ani tvůj dům ani nic z toho, co je tvé.‘ Vidíte na vlastní oči, i můj bratr Benjamín to vidí, že jsem to já sám, kdo s vámi mluví. Povězte otci, jakou vážnost mám v Egyptě, a vše, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte ho sem.“ Padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a rozplakal se a Benjamín plakal na jeho šíji. Políbil také všechny bratry, sklonil se k nim a plakal. Teprve potom se bratři rozhovořili.

Zdá se, že podobnost životních fází, kterými procházel Josef, se v mnoha ohledech podobá tomu, co prožíváme dnes. Kdo z nás si nepamatuje, že si ve svém dětství musel vydobýt místo na slunci, což bylo doprovázeno střety se sourozenci? Hádky, rvačky, naschvály, žalování, urážení se, mlčení, trucování, tresty.

Josefova sourozenecká realita a rivalita se v mnohém podobá té dnešní také z toho důvodu, že vyrůstal s nevlastními sourozenci. Jeho otec měl totiž dvě ženy (Leu a Ráchel) a dvě otrokyně (Bilhu a Zilpu) a s každou z nich zplodil víc než jedno dítě. Dnes se tomu říká patchworková rodina, tj. rodina sešitá z několika různých, ne zcela sourodých, částí.

Jen co se člověk vymaní z rodinného kotle, kde se to všechno mele a mísí, zejména v početných rodinách, tvořených rozdílnými biologickými rodiči a jejich dětmi, už se ozývá další, neméně komplikovaná oblast, kterou je sexualita. Josefovi bylo dvacet let, když byl konfrontován s pokušením, kterému byl vystaven ze strany pravděpodobně starší a zkušenější manželky Potifara. Dnešní dospívající lidé, sexuálně stimulovaní snad na každém kroku, procházejí tisíci variantami podobných zkoušek a pokušení. Jejich rodiče si přejí, aby se jejich zdánlivě nezkušené děti v těchto divokých vodách neutopily, a nezkomplikovaly si budoucí vztahový život tím, že třeba podlehnou nějakému okamžitému poryvu hormonů. Těmto obavám se není proč divit. Na druhé straně je třeba dnešní rodiče povzbuzovat k tomu, aby byli svým dětem příkladem v tom, jak sami žijí své manželství a kultivují hranice své intimity. Stejně důležité je neúnavné doprovázení dětí a dospívajících přímluvnými modlitbami.

Třicetiletý Josef oslnil své okolí svými manažerskými schopnostmi a zvolenými ekonomickými nástroji, kterými se rozhodl čelit hrozbě hladomoru. Kariérní růst, přijímání velkých výzev, podíl na realizaci velkých projektů, ale také přeceňování vlastních možností, perfekcionismus, nedostatek odpočinku, špatná životospráva, syndrom vyhoření a mnohé další jevy souvisí s tím, s čím jsou konfrontováni lidé, ať už po skončení studia, či dosažení významné pozice ve firmě nebo podniku. Josefovo počínání svědčí o tom, že také v této oblasti se dokázal vyhnout pokušení a nestal se ani arogantním vládcem ani cynickým despotou. Biblický autor tyto kvality nepřičítá pouze Josefovu nadání a moudrosti, ale dává je do spojení s Božím požehnáním.

Ve čtyřiceti letech nastává období, v němž bychom se už měli dokázat podívat na své dětství a mládí trochu s odstupem a chladnější hlavou, a pokusit se zahladit vztahové propasti, k jejichž vyhloubení v minulosti došlo. Biblické vyprávění reálně vykresluje, že tento proces není vůbec jednoduchý, vždyť ani Josef se vůči svým sourozencům neubránil – do jisté míry – manipulativnímu jednání. Důležité je, aby se člověk třeba i opakovaně chopil životních příležitostí a pokusil se navázat tam, kde to dříve, třeba kvůli mladické nerozvážnosti a popudlivosti, nebylo možné. Josef se k přímočarým gestům odpuštění ve vztahu ke svým bratrům opakovaně vrací. Nejprve tak učinil ve věku 39 let a poté, po smrti otce, to mu bylo 56 let.

Tím se dostáváme k duchovnímu bilancování, které je příznačné pro lidi, kteří se blíží k šedesátce. V Josefově vyhodnocování životních událostí je patrný vývoj. Jinak o nich hovoří ve chvíli, kdy se jich účastní, jinak jako čtyřicátník a jinak jako šedesátník.

Nejzbožnější interpretaci života nabízí Josef svým bratrům v době, kdy zastával významnou pozici v egyptské mocenské hierarchii, kdy se mu dařilo uchránit zemi před hladomorem a měl nad bratry moc. V té době hned třikrát vyznává, že dramatické události, spojené s prodejem do otroctví a pobytem v Egyptě, nepřičítá na konto bratrů, ale Boha: netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života. Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození. A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh. Bůh byl, podle Josefovy optiky, tím neviditelným hráčem na životní šachovnici. Poslal jej nejen do Egypta, ale zajistil mu taktéž výsadní místo v této zemi: On mě učinil otcem faraónovým, pánem celého jeho domu a vladařem v celé egyptské zemi. Putujte rychle k otci a řekněte mu: ‚Toto praví tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta.

Na rozdíl od jiných patriarchů z knihy Genesis – Abrahama, Izáka nebo Jákoba – se Bůh Josefovi nedával poznat přímo. Bůh uskutečňoval své prozřetelné záměry tiše, nepozorovaně, ale přesto mocně. S Josefem a lidmi v jeho okolí komunikoval prostřednictvím snů, jejichž smysl bylo potřeba vyložit. Vypravěč hovoří o Bohu velmi zřídka, vlastně pouze na dvou místech (Gn. 39. a 46. kapitola), v ostatních případech zmiňují Boha samotné postavy. A přesto je z vyprávění zřejmé, že Božím záměrem bylo učinit Josefa nástrojem záchrany před smrtí, zapříčiněné nedostatkem potravy, a stejně tak není pochyb o tom, že Bůh vedl Josefa cestou smíření s nejbližšími.

Co si z dnešního biblického oddílu můžeme odnést do vlastního života? I přesto, že každá životní fáze má svá hlavní témata: v dětství je to nalezení vlastního místa v rodině, úsilí o harmonické vztahy s rodiči i sourozenci, v dospívání navázání zdravých a zodpovědných vztahů (nejen) k opačnému pohlaví, v době kariérního růstu ostražitost před zbožštěním práce a výkonu, v době krize středního věku v duchovní interpretaci života, tyto výzvy se mohou před námi kdykoli v životě objevit v různém pořadí a s různou mírou naléhavosti. Nejde o to, šermovat s Božím vůlí v každé větě a při každé příležitosti, nýbrž jít vstříc Božímu tichému, nevnucujícímu se působení, hledat způsob, jak s ním harmonizovat svůj život a prospívat svému okolí.