Minulý víkend jsem byl jsem svědkem rozhovoru, v němž slečna ve věku 19 let líčila své plány do budoucna. Hovořila o tom, že tady, v Česku, není šťastná, a proto je rozhodnuta vycestovat do zahraničí a tam si hledat práci, bydlení, nový život. Jeden z jejích příbuzných, muž, který by mohl být klidně jejím otcem, ji od tohoto záměru zrazoval. Řekl něco, co neznělo ani vyčítavě, ani autoritářsky. Jeho slova mě zaujala: Jestli nejsi šťastná tady, pravděpodobně nebudeš šťastná ani v Americe, ani nikde jinde. Štěstí je stav mysli.

Prorok Jeremiáš se ve svém dopise také obrací na lidi, kteří nebyli šťastni, protože se nacházeli tam, kde se nacházeli. Jednalo se o přesídlence, kteří byli v důsledku války proti své vůli deportováni do více než tisíc kilometrů vzdálené země, s odlišným jazykem, kulturou, náboženstvím, jídelníčkem, podnebím, zkrátka vším.

Malý historický exkurz. V r. 605 před Kristem babylonský král Nabukadnezar II. porazil egyptská a asyrská vojska, čímž se mu otevřela cesta k ozbrojenému vpádu do Judska. Poté, co tam vtrhl, násilně odvlekl do Babylóna judskou společenskou elitu, mladé šlechtice, vzdělané muže a členy královské rodiny. O 8 let později přitáhl opět, aby deportoval dalších 10 000 lidí, včetně krále, vysokých úředníků, válečníků, řemeslníků a kovářů. A to byla skupina obyvatel, které prorok Jeremiáš adresoval tato slova:

 „Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem přesídlencům, které jsem přestěhoval z Jeruzaléma do Babylónu:  Stavějte domy a bydlete v nich, vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy, ploďte syny a dcery. Berte ženy pro své syny, provdávejte své dcery za muže, ať rodí syny a dcery, rozmnožujte se tam, ať vás neubývá. Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj.  Toto praví Hospodin: Až se vyplní sedmdesát let Babylónu, navštívím vás a splním na vás své dobré slovo, že vás přivedu zpět na toto místo. Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl, shromáždím vás ze všech pronárodů a ze všech míst, kam jsem vás vyhnal, je výrok Hospodinův, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás přestěhoval.“  

Jeremjáš nebyl deportovaným příjemcům dopisu neznámý. Setkali se s ním již dříve. Bylo to ještě v době, kdy všichni pobývali v Judsku. Už tehdy jim vytýkal odpadlictví od Boha, nespravedlnost vůči chudým, sirotkům a vdovám. Náboženské a politické elity Judska tehdy reagovaly na Jeremiášovu kritiku negativně. Vyčítali mu, že šíří poraženecké myšlenky a oslabuje morálku lidu tím, že předpovídá zkázu místo toho, aby lid povzbuzoval k odporu proti Babylónu. Svitek, na kterém byla zapsána prorokova slova o nadcházející zkáze Judska, král Jójakím demonstrativně spálil. Jeremiáš byl opakovaně vězněn, fyzicky inzultován, vystaven hladu.

Neuplynulo ani 10 let a soud, před kterým prorok varoval, se stal skutečností.   Jeremiáš, který zůstal neodvlečen, píše jemu známým adresátům dopis. Slova napomenutí byla vystřídána otcovským povzbuzením. Není divu. Sled nedávných událostí se rovnal vojenské, politické i společenské katastrofě. Program, k němuž Jeremiáš burcoval, zněl: vytěžit z nezáviděníhodné situace maximum. Konkrétně to znamenalo budovat domy, vysazovat zahrady, uzavírat manželství, plodit děti a modlit se. Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj.

Na první poslech by se mohlo zdát, že je prorokova výzva motivována zištností. Vždyť důvodem, kvůli kterému mají lidé usilovat o blaho města a modlit se za ně, má být jejich vlastní prospěch. Je to pochopitelné. Městem, které se mělo stát předmětem modliteb, byl Babylón – hlavní město jejich úhlavního nepřítele. Přemýšlejme, kam až nás zavede logika tohoto výroku: jestliže se budete starat o zlepšení vašich životních podmínek na malém území, které spravujete, dojde zároveň ke zlepšení podmínek života v celém městě a potažmo i v zemi, což zpětně pozitivně ovlivní kvalitu vašeho života.

Na setkáních online skupinky si aktuálně povídáme o možnostech, jak čelit násilí a sporům nenásilným způsobem. V této souvislosti jsme narazili právě na tuto Jeremiášovu výzvu lidem v exilu. Nevyzýval deportované k sabotážím, ani k bojkotu nebo partyzánské válce.

Vzpomeňme si, prorok neměl s politickou a náboženskou elitou Judského království dobré zkušenosti. Psal dopis lidem, kteří dříve vydávali rozkazy, aby byl fyzicky trápen, vězněn, umlčen. Po vpádu babylónských vojsk bylo najednou všechno jinak. První byli poslední, i přestože poslední nebyli zdaleka první.

Zoufalá situace deportovaných nenaplnila proroka pocitem spravedlivé odplaty. Ve chvíli krize se od nich neodvrátil. Naopak, svým postojem dal příklad jednání, které nebylo motivováno pomstou. Jako by předjímal pozdější Ježíšovu výzvu: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. A dále: Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.

Cožpak to není pobídka k tomu, abychom se i my modlili za ty, které považujeme za své nepřátele v národním i mezinárodním měřítku? Ano, dokonce i za ty, jejichž náboženství a kultura se liší od naší. Za ty, kteří skrytě nebo otevřeně usilují o naše zničení. Nemohla by nás post-křesťanská civilizace, do níž jsme byli zasazeni, anebo snad lépe vyjádřeno, v níž jsme se někdy i vlastní vinou ocitli, motivovat k tomu, abychom o to usilovněji pečovali o duchovní dědictví, které jsme převzali, případně lehkovážně ponechali skomírat?

Verš – To, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti – jsme s manželkou před 30 lety umístili na naše svatební oznámení. Co jsme v těchto slovech slyšeli? Bůh má s námi plán. Záměry plné naděje do budoucnosti. Bůh nás nepochybně miluje a chce pro náš společný život dobro. Přiznám se, že jsme ani jeden netušili, že tato slova byla primárně určena zdevastovanému, zlomenému, zahořklému lidu v babylónském zajetí. Tak jsme si v den svatby vůbec nepřipadali.

To, co jsme si uvědomili také teprve později byla skutečnost, že tento výrok není prvoplánově určen jednotlivci nebo páru, nýbrž celému společenství. Bůh má plány, které jsou mnohem větší než život jednotlivce, páru, rodiny, sboru. Má plán s celým lidstvem.  Ten široký společenský a mezigenerační význam Jeremiášovy výzvy vytane na povrch ve chvíli, kdy vezmeme v úvahu, že pobyt v Babylóně nebyl žádnou kratičkou traumatickou epizodou. Trval téměř 70 let. Z toho plyne, že první přesídlenci se již návratu domů nedožili. Domy, které budovali a zahrady, které vysazovali, sloužily jejich dětem a dětem jejich dětí. Tam nebylo místo pro hamižnost a sobectví. Nejstarší generace budovala něco, co zúročily teprve děti a vnoučata.

Nabízí se otázka: máme v hledáčku naší šťastné budoucnosti také ty, kteří se ještě nenarodili? Uvědomujeme si, že náš osobní blahobyt, je úzce spjat s místem, kde žijeme, s městem, ve kterém pracujeme, se zemí, kterou obýváme, ba s celou naším planetou? Rozhodujeme se a jednáme dnes tak, aby se i naše děti, vnoučata, pravnoučata mohla vrátit do zdravého domova?

Dnešní starozákonní text vyjadřuje něco, o čem hovoří moderní ekologická literatura: všichni jsme vzájemně propojeni. Náš blahobyt je spojen s blahobytem našich bližních. Usilujme o pokoj města, ve kterém žijeme. Modleme se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i my budeme mít pokoj.