V Bibli se tu a tam setkáme s otázkami, které klade Bůh člověku. Je to trochu nezvyklé, přiznejme si. Proč se Bůh na něco vůbec ptá? Důvodem přeci nemůže být to, že by se potřeboval něco dozvědět, případně získat nějaké informace, které neměl k dispozici. Tento nedostatek se ho, jako Stvořitele, zřejmě netýká.

A přesto se ptá. Proč? Bůh klade otázky, aby u tázaného zaktivizoval vzpomínky nebo jej přiměl k tomu, aby si své zkušenosti nově utřídil. Mohli bychom říci, že smyslem takového rozhovoru je zkoumavý pohled do vlastního nitra, který má vést k proměně. At už na úrovni srdce, duše, mysli, síly, ale klidně i všech zmíněných částí.  

Příkladem rozhovoru, směřujícího k novému vyhodnocení životní situace, je příběh o služce Abrahámovy ženy Sáry, která se jmenovala Hagar. Hospodinův posel ji klade dvě otázky. Gn 16,7-8: Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš? Zkusme si na chvíli představit, že si s námi Hagar vymění místo, a ten, kdo má odpovědět na zmíněné otázky, jsme my, vy nebo já: Odkud přicházíš? Kam jdeš?

Kdybyste na tyto dvě otázky chtěli odpovědět z perspektivy času, domnívám se, že byste nejprve mohli hovořit o tom, co je za vámi a následně popisovat to, co chystáte nebo na co se připravujete. Silvestrovská meditace na toto téma, by mohla být v rodinách, mezi přáteli nebo páry obohacující součástí dnešní výjimečné noci.

Kdybyste ovšem odpověď na otázku – Odkud přicházíš? – chtěli pojmout zeměpisně, mohli byste uvést lokalitu, odkud přicházíte. Někdo by řekl, přicházím z Hrabové, jiný z Poruby, někdo další přichází z Havířova nebo Frýdku. Ale nemyslím si, že zrovna na to se Hospodinův posel ptal. Tuto domněnku potvrzuje i odpověď, kterou od Hagar dostal: prchám od své paní Sáraje.

V této odpovědi slyšíme, že se zaměřuje na vztahy, které ji přiměly k útěku.
Ty vztahy byly zoufalé. Dnešním slovníkem bychom mohli popsat domácnost Abrahama-Sáry-Hagar jako toxické prostředí. Takže její odpověď by klidně mohla znít: přicházím z rozhádané rodiny. Kdyby se Hagar zaměřila na emoce, mohla by říci: zakouším těžkou situaci. Jsem uvnitř úplně rozbitá. Podobá se některá z těchto odpovědí té vaší?

Anebo by vaše odpověď měla spíše zdravotní podtext? Přicházím od lékaře a výsledky vyšetření nejsou dobré. Nedokáži odhadnout, jak se bude můj zdravotní stav vyvíjet.

Ten, kdo má jít vpřed, se nemůže pořád otáčet. Lotova žena, fixovaná na Sodomu, se stává nehybnou, uvězněnou v minulosti. Příslovečným solným sloupem. Před tímto nebezpečím varuje i Ježíš, když říká: Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží. (Lk 9,62)

Jestliže se Bůh někoho ptá, odkud přichází, není to proto, aby tázající upřel svůj pohled do minulosti. Do minulosti smíme učinit pouze letmý pohled. Jakmile se podíváme dozadu, musíme se zase hned otočit, abychom mohli pokračovat kupředu. Ten kratičký pohled slouží pouze k tomu, abychom se zorientovali, ujistili se, že se netočíme v kruhu.

Závodníkovi na běžecké dráze nemůžeme dát horší radu, než aby si pořád kontroloval, kdo je za ním. To by byl konec závodu. Minimálně pro něj. Jestliže si chcete svůj život zaručeně pokazit, dívejte se pořád přes své rameno do minulosti.

Bible nám v souvislosti s minulostí dává moudrou radu. Nacházíme ji v Listu Filipským 3,13-14: zapomínám na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.

Jestliže jste pozorně poslouchali, mohlo vás upoutat slovo zapomínat. Toto slovo používáme docela často: zapomeň na to, co bylo. Bible nechápe zapomenutí jako neschopnost vzpomenout si na něco, co se stalo. Zapomenout znamená nedovolit, aby mě minulé věci v přítomnosti ovlivňovaly, anebo měly rozhodující vliv na současnost.

Odkud přicházíš? Ať už na tuto otázku odpovíte z perspektivy času, místa, vztahů, emocí nebo zdraví, to nejdůležitější je, zda dovolíte, aby se Bůh stal Bohem vaší minulosti. Dovolíš Bohu, aby byl Bohem toho místa, odkud jsi přišel? Dovolíš Bohu, aby se dotýkal zraněných míst ve tvém těle, srdci a tvé duši, uzdravil je a přiměl tě k odpuštění? Dovolíš Bohu, aby urovnal a setřídil všechny nesourodé částice minulého roku a jejich nové uspořádání využil pro tvé dobro a jeho slávu?

Druhá otázka, která byla položena Hagar, a kterou bych dnes rád položil vám, zní: Kam jdeš? Na tuto otázku Hagar odpovědět nedokázala. A do jisté míry na ní nedokážeme odpovědět ani my. Budoucnost je před námi zahalena. A přesto se můžeme z toho, co anděl řekl Hagar, nějakým způsobem poučit.

Hospodinův posel jí řekl: „Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“ Možná nás překvapí, že se má Hagar vrátit zpátky do neutěšených poměrů. Ne vždy lze změnit poměry, ve kterých žijeme, ale vždy lze změnit náš postoj k nim. A k takové proměně došlo u Hagar. Vrací se zpět domů. Stejná a přeci jiná.

Hospodinův posel ji na zpáteční cestu vybavil zaslíbením. Hagar byla utvrzena v tom, že syn, který se jí narodí zplodí další děti a ty zase budou mít další potomky. Pro některé lidi jsou děti největším požehnáním a smyslem života. Nevíme, zda tomu tak bylo u Hagar.

Bůh nedává lidem laciné sliby a nechlácholí je přikrášlenou realitou. Co se Hagar o svém budoucím synu doslechla? Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím.“ Bůh potěšuje, ale zůstává vůči člověku upřímný a čestný.

Přesvědčíme se o tom pokaždé, když se začteme do Bible. Byť je nám zdrojem povzbuzení a naděje, nedává lacinou útěchu. Z této perspektivy vyhodnocujme vše, co se nám v novém roce přihodí. V knize Kazatel 7,14 je napsáno: V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh.  

Pokusme se shrnout dnešní téma:

Letmý pohled do minulosti nám umožňuje zorientovat se v přítomnosti a zvolit nejlepší směr do budoucnosti

Říct, odkud jdeme, je pro nás snazší než říct, kam jdeme

I když nevíme, kam jdeme, můžeme se rozhodnout čím se budeme řídit.

Poté, co Hagar odpověděla na obě otázky, které ji Hospodinův posel položil, nazvala Boha Vševidoucím. A jiná žena, holandská spisovatelka Corrie ten Boom, která přežila holokaust, řekla: Nikdy neváhej svěřit budoucnost, kterou neznáš, do rukou Boha, kterého znáš.