Nacházíme se ve vrcholném období žní a ke svému finále spěje i děj starozákonní knihy Rút, kterou jsme se rozhodli v průběhu léta číst. Naše hrdiny Noemi, Rút a Boáze jsme opustili těsně před dožínkami. Každý ze vzpomenutých hrdinů je mohl prožívat radostně a vděčně.

Noemi se v Betlémě postupem času zbavila pochmurného pohledu na život, jaký si přinesla z Moábu. Temné období jejího života, kdy si nechávala říkat „paní hořká“, již nyní definitivně patřilo minulosti. Opět byla „paní sladkou“ a stejným se postupně stával i její život.

Rút se v judském Betlémě, navzdory své etnické odlišnosti, setkala s velmi vstřícným přijetím. Mezi ženami i muži nalezla spřízněné duše a nemohla si nepovšimnout, že ji své sympatie projevuje i bohatý a vlivný obyvatel jménem Boáz.

Boáz byl muž, který se choval solidárně a velkoryse. Boží přikázání pro něj nebyla nesnesitelným břemenem, omezujícím život. Spíše je vnímal jako laťku, kterou není možné podlézt, jestliže si člověk nechce vpustit do života zlo. Ba, co více. Přikázání Boáze inspirovala k ještě štědřejšímu vyhodnocení života. Vnímal je jako Boží nápovědu kudy vede cesta k plnohodnotnému životu. A po této cestě se Boáz vždy rád a odhodlaně vydal. Připomeňme například příkaz žencům, aby štědře upouštěli snopy obilí nebo záměrně ponechali ve vinohradu nesklizené plody vinné révy. Dalším příkladem budiž hájemství, které poskytl cizince Rút.

V dnešním oddíle se dočteme o Boázově velkorysé interpretaci tzv. levirátního manželství. To bylo, kromě již zmíněných pokynů ke sklizni, další z přikázání, zohledňující sociální oblast. Levirátní manželství bylo uplatňováno v případě, že manžel nějaké ženy zemřel, aniž měli spolu děti. V tomto případě měl bratr zemřelého nebo jeho nejbližší mužský příbuzný povinnost zplodit děti s vdovou. Otcovství těchto dětí bylo přiznáno již nežijícímu bratru. Rod tohoto člověka byl zachován, díky čemu byla bezdětná vdova zachráněna před žebrotou nebo smrtí vyhladověním. Jestliže si uvědomíme nouzi, v jaké se ve starověké izraelské společnosti ocitly ovdovělé, bezdětné ženy, lépe pochopíme, proč Noemi jednala tak, jak to za chvíli uslyšíme. Zdaleka nebyla jen vychytralou dohazovačkou. Její počínání prozrazuje, že byla prozíravou hospodářkou, a tak i trochu vizionářkou.

Potom Noemi řekla: „Neměla bych ti, má dcero, vyhledat odpočinutí, aby ti bylo dobře? Hleď, což není Bóaz, s jehož děvečkami jsi byla, náš příbuzný? Právě dnes v noci bude na humně převívat ječmen. Umyj se, potři se mastí, přehoď si plášť a sejdi na humno. Nedej se však tomu muži poznat, dokud nedojí a nedopije. Až si lehne a ty zjistíš, kde leží, půjdeš, odkryješ mu plášť v nohách a lehneš si tam. On ti pak poví, co máš učinit.“ Odpověděla jí: „Vykonám všechno, co mi říkáš.“ Sešla na humno a udělala všechno, jak jí tchyně přikázala.

Přečtený oddíl bychom neměli vnímat jako biblickou variantu červené knihovny, nýbrž jako svědectví o odvážném, ano, riskantním jednání dvou žen, které v životní nouzi usilovaly o přežití a zajištění základních životních potřeb. Proč riskantní? Boáz si mohl počínání Rút vyložit jako nevhodnou milostnou nabídku. Kdyby o tomto jednání promluvil na veřejnosti, Rút by byla zostuzena a dehonestovaná. Podobně, kdyby vyšlo najevo, že celou situaci zinscenovala Noemi, by taktéž její pověst silně utrpěla.

 Bóaz se najedl, napil a byl dobré mysli. Pak si šel lehnout na kraj hromady obilí. Ona se přikradla, odkryla mu plášť v nohách a lehla si. O půlnoci se ten muž vyděsil, trhl sebou a vidí – v nohách mu leží žena.

Probudit se uprostřed noci není samo o sobě nic příjemného. Příčina náhle přerušeného spánku může být způsobena něčím pozitivním, ale také negativním. Záleží na dalším vývoji.

Uvedu příklad. Adam se v rajské zahradě probudil ze spánku a zjistil, že Bůh pro něj stvořil ženu. Její přítomností mu učarovala. Pozitivní probuzení.

Jákob se probudil a zjistil, že jeho tchán, Lában, zinscenoval vše tak, aby se o svatební noci v jeho loži ocitla Lea místo milované Ráchel. Toto probuzení se muselo podobat noční můře.

A co Boáz? Otázal se: „Kdo jsi?“ Odpověděla: „Jsem Rút, tvá služebnice. Rozprostři nad svou služebnicí křídlo svého pláště, vždyť jsi zastánce.“

Jednání Rút nemusíme vnímat pouze jako nemístné svádění. Jestliže chtěla hovořit s Boázem o samotě, a chtěla mu sdělit něco, co nebylo určeno uším všem obyvatelům města, neměla k tomu jinou příležitost než právě v noci. Nabídka, kterou Boázovi adresovala, zní naším uším poněkud tajemně: Rozprostři nad svou služebnicí křídlo svého pláště. Jinými slovy: vezmi si mě za ženu. Tímto obratem bylo v hebrejské kultuře popisováno manželství. Boáz souhlasil. Nato jí řekl: „Požehnána buď od Hospodina, má dcero. Projevila jsi teď větší oddanost než dříve, že nechodíš za mládenci, ani nuznými ani bohatými. Už se neboj, má dcero! Udělám pro tebe všechno, oč si říkáš. Všechen můj lid v bráně ví, že jsi žena znamenitá. Ano, jsem vskutku váš zastánce. (…)  Zůstaň tu přes noc. (…) Tak spala u jeho nohou až do rána. Ale vstala dříve, než by kdo mohl poznat druhého, protože Bóaz řekl: „Jen ať se nikdo nedoví, že přišla na humno žena.“ Boáz zůstal diskrétní a celou záležitost s Rút nakonec přivedl k legitimnímu vyústění v manželství.

Četba knihy Rút je plná překvapivých situací a zvratů. Všimněme si, v čem by se mohla stát inspirací pro nás. Začněme kupříkladu u Noemi. Ačkoli procházela v životě velmi trpkými a bolestnými zkušenostmi, nezahořkla. Smíme sledovat, jak opouští temné stránky svého života, a začíná se angažovat pro dobro své snachy. Je autorkou odvážného scénáře, díky němuž se Boáz ve vztahu k Rút pohybuje po trajektorii s těmito zastaveními: setkání, zájem, sympatie, ochrana, oddanost, manželství. Celý plán Noemi mohl selhat, kdyby Rút její návrh odmítla. Ovšem ona jednala přesně v duchu slov, kterými se už v Moábu své tchyni zavázala: Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.

Podobně Boáze mohlo pobouřit přímočaré naléhání Rút. Ale on ji neodmítnul, naopak, udělal vše proto, aby mohli uzavřít manželství, a on mohl legitimně převzít všechny závazky, kterými zajistil existenčně nejen svou budoucí ženu, ale také její tchyni.

Knihu Rút tvoří nepřeberné množství událostí a zvratů, které díky Božímu přispění vygradovaly a obdivuhodně do sebe zapadly. Vše podmiňovalo nejen Boží požehnání, ale také hrdinství všech aktérů: oddanost Rút, prozíravost Noemi i Boázova laskavost a štědrost.

Zkusme se touto optikou podívat na své životy a příležitosti, které se před námi otevírají. Co všechno by mohlo být uvedeno do pohybu, kdybychom zariskovali a vložili se aktivně do děje v našem životě nebo v našem sboru? Jaké změny by mohly nastat, kdybychom pouze nečekali, až se aktivity ujme někdo jiný?

V našem životě existují období, kdy je potřeba učinit krok víry. Chopme se šancí, které se před námi otevírají nejen ve sboru, ale také v naší práci, rodině. Kolem nás je tolik lidí, které můžeme zahrnout láskou, pozváním, pomocí.

Noemi a Rút proměnily svou víru v čin. Bylo to spjato nejen s důvěrou v Boha, ale také s rizikem. Boáz proměnil svou víru v čin. A opět to bylo spjato s důvěrou v Boha i s rizikem. Kde můžeme v našem životě proměnit svou víru v čin, důvěřovat Bohu a nebát se riskovat? Víra, která není proměněna v čin, nedělá nic. Ale pokud víru proměníme v čin, dokáže úžasné věci .