Biblický text: Lukáš 4,16-30

Kázání, které vedlo téměř k vraždě, stojí za komentář. A takovým kázání, které pronesl Ježíš v synagoze, bylo. Nechybělo mnoho a bohoslužebné shromáždění skončilo davovým lynčem kazatele. Vše se odehrálo v Nazaretu. Podle dobových pramenů se jednalo o malou vesnici, ve které žilo přibližně 15-20 rodin, to znamená něco mezi 150 až 200 obyvateli. V této lokalitě strávil Ježíš své dětství, mládí, ranou dospělost. Znal tady každý kout, každého obyvatele. A platilo to i opačně. V Nazaretě znali všichni Ježíše i celou jeho rodinu.

Shromáždění v nazaretské synagóze probíhalo dle obvyklého scénáře. Na začátku účastníci zazpívali žalm, poté pronesli vyznání víry, odrecitovali modlitbu 18 požehnání, vyslechli oddíl z Tóry, tedy z jedné z pěti knih Mojžíšových, přišlo na řadu čtení z proroků.

Předčítajícím byl tentokrát Ježíš. Nevíme, zda si oddíl z proroka Izajáše zvolil sám, anebo mu byl přidělen. V textu, který četl, byla řeč o Bohu, který prohlašuje vítěznými lidi mírné a pokorné. To nebylo vše. Těm, kteří byli nedobrovolně odvlečeni do vyhnanství, Bůh zvěstuje, že se mohou vrátit zpět. Slepým, ať už doslovně nebo v přeneseném významu, oznamuje, že budou znovu vidět. Lidem, kteří se nedokázali vymanit z démonické spoutanosti slibuje, že budou z obsesivních pout rozvázáni. Ti, kteří zakusili osobní bankrot, budou oddluženi, a bude jim dána možnost začít znovu, lépe.

Lidé naslouchali této podmanivé pasáži se zatajeným dechem. Z Ježíše nikdo nespustil oči. Byli fascinováni jeho vlídnou rétorikou i vznešeným vystupováním. Kdo by to jen řekl, co vyroste z Josefova syna? Byl to přece jen obyčejný syn tesaře, snad jen kolem jeho narození se odehrály zvláštní věci. Co bylo bylo, teď je z něj ranhojič, divotvůrce, nejznámější muž z Nazaretu.

Co způsobilo, že se nadšení ze slavného hrdiny vesnice proměnilo v nenávist? Dá se předpokládat, že se na ten den, kdy se Ježíš, toulající po území Palestiny, znovu objeví doma, mnozí nemohli dočkat. Předcházela jej pověst o uskutečněných zázracích, které jeho působení doprovázely: voda proměněná ve víno, otevřené nebe, uzdravování nemocných, osvobození posedlých. Nazaretským jistě proběhla hlavou myšlenka: Jestliže Ježíš činí zázraky ve prospěch cizích lidí, pak tím spíše může svou uzdravující moc nasměrovat sem, k nám. Vždyť my jsme jeho a on je náš. Cožpak nejsme jeho vzdálení příbuzní, fanoušci, které si jistě bude rád hýčkat?   

Šeredně se mýlili. Svědčí o tom změna, k jaké u nich došlo ve chvíli, kdy Ježíš odmítl přijmout roli domácího nazaretského podpantofláka, ochočeného očekáváními senzacechtivého davu.

Ježíš se nezastavil v rodném Nazaretu, jako kdyby od svých domorodců potřeboval notový part, podle kterého by měl ve svém životě hrát. Scénář, kterým se chtěl do budoucna řídit, byl jiný. A oni jej mohli slyšet z textu, který Ježíš četl v synagóze.

Ovšem na hlavičku pomyslného hřebíčku uhodil Ježíš teprve v kázání, které následovalo. V této promluvě dal posluchačům najevo, že jeho život nepatří jim ani jejich očekáváním.
I přesto, že ho znají od dětství, nemohou si na jeho život činit nárok. A nemohou si u něj vynucovat žádnou protekci.

Svůj postoj ilustroval Ježíš na příkladech z minulosti, popisujících, jak Bůh jednal s těmi, kteří byli považováni za vyvrhely, podivíny nebo cizince. Za kým byl poslán starozákonní prorok Eliáš, když zemi sužovalo sucho a hladomor? Za vdovou, která bydlela v zemi sidónské. To znamená, že to byla pohanka, jinými slovy, nepatřila k vyvolenému národu. Kolik malomocných Židů uzdravil prorok Elíša? Ani jednoho. Očištění zakusil voják ze Sýrie – Náman. A opět stejný motiv – nebyl to Žid.

Jaká byla pointa, k níž Ježíš směřoval? Vesničanům, natěšeným z návštěvy slavného rodáka, naznačil, že jeho misijní priority neurčuje národnost ani místo bydliště.

Ježíš skutečně neváhal překračovat hranice, ať už kulturní nebo náboženské. Jeho dechberoucí zázraky se odehrávaly na místech, která druzí považovali za bezvýznamnou díru a zapadákov a dotýkaly se lidí, kteří byli nepřizpůsobivými outsidery.

Už jenom nástin této strategie vedl u nazaretských posluchačů k eskalaci nenávisti. Proč? Pravděpodobně se cítili uraženi tím, že Ježíš nenaplnil jejich očekávání a neskrýval, že svou misí půjde ve šlépějích Boha, který se zajímá o lidi, kteří jsou na okraji.

Co tento příběh znamená pro nás? V prvé řadě nás vede k tomu, abychom si uvědomili, že snaha ochočit si Boha, je velké pokušení, před kterým nás Bible důrazně varuje. Nemohu si pomoci, ale obávám se, že právě nám, křesťanům, hrozí velké nebezpečí, že se budeme podobat obyvatelům Nazaretu. Například v tom, že sklouzneme k představě, že u Ježíše máme nějakou protekci. Jako kdyby platilo, že už jen to, že ho známe, nás opravňuje si myslet, že pro nás udělá víc než pro ostatní.

Za druhé: Ježíšovo kázání nás má učinit vnímavějšími na Boží působení. Bůh nikoho předem neodepisuje, nad nikým neláme hůl. Naopak, vidí to, co my mnohdy zpochybňujeme: že lidé, kteří nepatří do Boží rodiny, zakusí Boží zázračné jednání. Bůh neváhá činit zázraky i v životě tzv. nevěřících lidí. Zároveň platí, že zázrak vidí jen oči, které věří. Nevěřícího nepřesvědčí nic.

Dnešní text je nám zároveň varováním, abychom si byli vědomi, že když zbožným lidem sáhnete na jejich domnělé jistoty, můžete si je docela dobře nazlobit, a ta zloba se může dokonce obrátit proti vám.

Proč je v lidech tolik zla a agrese? Zvláště dnes.

• Na povrch se dostává to, co lidi sžírá uvnitř.
• Hněvem si někteří kompenzují vnitřní prázdnotu.
• Vrčet na druhé je jednodušší než sebekriticky hodnotit vlastní jednání.

Mohli bychom to vyjádřit také následovně: příčinou lidské zloby je ztráta vnitřní harmonie. Jestliže si uvědomíme, že vnitřní harmonie chybí všem lidem bez rozdílu, změní to způsob, jakým vnímáme sebe, jakým vnímáme druhé.

Bez ohledu na to, kdo jsme, odkud jsme, do jaké církve patříme, koho volíme, koho považujeme za správného a koho za špatného, všichni jsme nějak vnitřně rozbiti. Ježíš to ví.
A proto ve svém kázání vyjmenovává všechny možné oblasti, abychom se snad alespoň v některé z nich našli.

Říká:

• bez Boha jsi chudák, ale s Bohem se podobáš někomu, kdo vyhrál nejvyšší cenu
• bez Boha jsi zajatec, rukojmí v moci někoho, kdo to s tebou nemyslí dobře, ale Bůh je tvůj vysvoboditel, který tě bude vždy chránit
• bez Boha jsi slepý, ale když ti Bůh otevře oči, uvidíš svět úplně novýma očima
• bez Boha jsi oběť posedlosti: děláš, co dělat nechceš, poškozuješ sám sebe, ale nemůžeš s tím přestat. Jestliže poprosíš Boha, on ta pouta rozlomí, ona spadnou z tvých rukou, nohou, nebudou dál svírat tvé srdce ani obtěžovat tvé myšlení

Odpověď na otázku z pozvání: mají věřící u Ježíše protekci? Všichni lidé mají u Ježíše protekci. A největší mají ti nejvíce ohrožení.