Lukášovo evangeliu 1. kapitola: Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. 28 Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ 29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. 30 Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. 31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. 33 Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ 34 Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ 35 Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. 36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. 37 Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ 38 Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.
V první kapitole svého evangelia nás Lukáš seznamuje s překvapivým množstvím detailních informací. Díky nim víme, že setkání Ježíšovy matky Marie s andělem Gabrielem proběhlo v době, kdy jiná těhotná maminka, Alžběta, které se měl narodit syn Jan (později zvaný Křtitel), byla v šestém měsíci. S pečlivostí matrikáře nám evangelista Lukáš líčí, na jaké adrese, a dokonce v jakém okrese Marie bydlí, jaké jméno má její snoubenec a k jakému původu se vztahuje jeho rodokmen.
Podle staré tradice byl evangelista Lukáš lékař. Jestliže ve svém vyprávění neopomenul zmínit žádnou maličkost, ať už se jednalo o oblast politickou, geografickou nebo genealogickou, smíme se domnívat, že se bude se stejným zaujetím pro detail vyjadřovat k záležitostem, které jsou spojeny s lidským tělem a sexualitou. Neboť právě to je oblast, ke které rozhovor Marie s andělem Gabrielem vyústil. Ale nepředbíhejme.
Andělské zvěstování Marii je líčeno podobně, jako když se starozákonní hrdinka Sára dozví o početí syna Izáka nebo Chána o tom, že porodí Samuela, budoucího proroka. I početí Alžběty, Mariiny sestřenice, matky Jana Křtitele, je stylizováno podle starozákonního vzoru. Je tu ovšem důležitý rozdíl. Všechny zmíněné ženy otěhotněly za prvé v manželství a za druhé v pokročilém věku, po dlouhém, zdánlivě marném čekání. Marie počala mimo manželství, mladičká, nezáměrně, předčasně, a především ne se svým lidským manželem.
Kdybychom se pokusili doplnit Lukášův vyčerpávající výklad ještě o datování, mohli bychom říci, že „historická“ Marie se mohla narodit někdy po roce 20 před naším letopočtem. Vzhledem k tomu, že ještě nebyla vdaná, mohlo ji být v okamžiku zasnoubení klidně i dvanáct let.
Od provdaných žen se očekávalo, že budou hlavně rodit děti, pokud možno syny. Obvyklý věk dožití židovských žen ve starověku se mohl pohybovat kolem 25 let, což bylo dáno rizikovými porody. Druhým úkolem žen byla správa domu.
Jestliže muž se staral o venkovní záležitosti, vydělávání, cesty, kontakt s úřady a náboženskou obcí, pak ženě patřila domácnost. Měla na starost nákup a uchovávání potravin a také zpracování různých materiálů. Ne náhodou je Marie při andělském zvěstování na obrazech nejčastěji zpodobňována, jak přede vlákno.
Středomořská kultura byla a stále je silně soustředěna na oddělení mužské a ženské sféry, přičemž hranice se bedlivě střeží. Muži jsou pobízeni k agresivitě vůči jiným mužům a k pohrdání vůči ženám. Ženy jsou naopak nabádány k poddajnosti a poslušnosti.
Tatáž kultura se též značně soustředí na sexualitu a pověst vlastních žen a dcer. Ta totiž nepatří jen jim, ale celé rodině, protože ovlivňuje společenské postavení a vyhlídky otce, bratrů i sester. Ženy jsou vedeny k tomu, aby co nejvíce setrvávaly doma a vyhýbaly se kontaktu s cizími muži.
Když archanděl Gabriel oznámil mladičké Marii, že počala syna, dívka mu duchapřítomně namítla, že dosud nebyla s mužem. Líbí se mi, že navzdory svému mládí, navzdory úleku z toho, že se v jejím pokoji objevil anděl a oznámil jí tu šokující vyhlídku na těhotenství, se Maria podívá andělu Gabrielovi do očí a zeptá se: Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem! Svým dotazem mu dala najevo nejen svou pochybnost, ale i to, že ví, jak děti vznikají.
Trochu podezřívám evangelistu Lukáše, že odpověď na tuto otázku zajímala spíše jeho než Marii. Pokud byl lékař, musel si nad touto částí příběhu klást mnoho otázek. Možná měl Lukáš upřímnou profesní zvědavost, jak takové panenského početí probíhá a chtěl znát nějaké podrobnosti, když v nich měl zjevně zálibu. Jak se to může stát?
Všimněte si, že anděl Gabriel na Mariinu otázku odpovídá podobně jako zkoušený student, který chce svou neznalost zabalit do slov: Jak se to může stát? Ummm, odpoví Gabriel, jak by se to mohlo stát? No…jestliže vezmeme v úvahu, že nežiješ s mužem…no…hm…Duch svatý, jo, to je ono, Duch svatý sestoupí na tebe…a…a…zastíní tě moc Nejvyššího.
V řeckém originále nebylo možné zaznamenat tápavé pauzy, ale já si je tam dovedu představit. Pravdou je, že odpověď, kterou anděl Marii dal, nebyla ve skutečnosti odpovědí. Alespoň ne lékařsky uspokojivou. Ale byla to jediná odpověď, které se Marie dočkala. A byla to zároveň jediná odpověď, kterou dostal Lukáš. To znamená, že je to jediná odpověď, kterou na tuto otázku máme my i všichni zvídaví a rýpaví lidé, kteří si ji v souvislosti s panenským početím Marie kladli a kladou.
Panna počne a porodí syna. Jak se to může stát?
Ten syn bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým. Jeho království nebude konce. Jak se to může stát?
Vladaři budou svrženi z trůnu a ponížení povýšeni, hladoví se nasytí dobrými věcmi a bohatí budou propuštěni s prázdnou. Jak se to může stát?
Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Jak se to může stát?
Národ nepozdvihne meč proti národu, nebudou se již cvičit v boji. Jak se to může stát?
Boží zaslíbení převyšují naše chápání, a přesahují to, co my, kteří se považujeme za rozumné a inteligentní tvory, očekáváme. Ale tato zaslíbení se k nám, navzdory všemu racionálnímu v nás, dostávají. Byla s nimi konfrontována i Marie. Přišla k ní prostřednictvím anděla. K nám přichází zaslíbení obvykle rafinovanějšími způsoby. Například prostřednictvím slov Písma; slov, která uslyšíme od druhých lidí; skrze záblesky Boží lásky nebo krásy Božího stvoření.
V evangeliích si čteme o Ježíšových uzdraveních a jeho příslibu hojného života a vidíme v tom Boží příslib zdraví a spásy pro všechny lidi. V Písmu taktéž stále znovu čteme Boží zaslíbení o pokoji. Víme, že tato zaslíbení zahrnují i mír na Blízkém východě. Mír mezi muslimy, křesťany a židy. Jak se to může stát? Lidé se budou modlit za mír. Ano, připouštím, že to není uspokojivá odpověď. Alespoň ne logicky, intelektuálně uspokojivá. Ale je to odpověď, kterou prozatím máme.
Víme, že Boží zaslíbení se netýkají jen světa jako celku, ale týkají se i každého z nás. Zaslíbení života v hojnosti. Zaslíbení práce, která nám nejen umožní zaplatit složenky a uspokojit nejnutnější fyzické potřeby, ale zároveň bude kultivovat naše nitro. Zaslíbení hlubokých, láskyplných vztahů. Zaslíbení dostatečného množství času a energie na věci, které nás činí vitálními a zároveň přináší lepší kvalitu života druhým. I to je součástí Božích zaslíbení.
Jak se to může stát? To přesně nevíme. Víme jen, že to má něco společného s působením Ducha svatého v našich životech. Víme jen, že se to týká Boží přítomnosti, která se k nám přibližuje. Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní. Obávám se, že to je jediná odpověď, kterou pro vás dnes ráno mám. Marii tato odpověď stačila. Díky Bohu.
