Nevím, zda jste si někdy všimli, kolik pozornosti věnuje Apoštolské vyznání víry událostem, které se odehrály mezi Ježíšovým narozením a ukřižováním? Žádnou. Po větě, ve které o Ježíšovi vyznáváme: „byl počat z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny“ následuje bezprostředně věta „trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel“.
A my se právě nyní nacházíme v tomto vakuu mezi Vánocemi a Velikonocemi. Ovšem když čteme biblické příběhy, které jsou určeny pro toto období, narážíme na události, o kterých evangelista napsal, že se v nich zjevila Ježíšova sláva. K takovým příběhům patří i událost, která se odehrála na svatbě v Káni Galilejské. Co to znamená?
Stojíme před výzvou, abychom tyto události detailněji prozkoumali a hledali, jakým způsobem doplňují či konkretizují Ježíšovo spásné dílo, které vyjadřují názvy hlavních kapitol Ježíšova příběhu, jak je uvádí Apoštolské vyznání víry, konkrétně: narodil se – byl ukřižován – byl vzkříšen.
Jestliže na začátku období, v němž se aktuálně nacházíme, byla zjevena Kristova sláva mudrcům, můžeme je považovat za jakési křesťanské pionýry, tedy první lidi z nežidovského náboženského prostředí, kteří si uvědomili dosah Kristova příchodu na svět. To ovšem neznamená, že by se tím Boží plán seznamování lidstva se Zachráncem u mudrců zastavil. Evangelia, spolu s knihou Skutky apoštolů a všemi novozákonními epištolami přináší celou řadu svědectví o tom, jak se zpráva o příchodu Spasitele Ježíše Krista šířila z Jeruzaléma do Samaří a postupně do celého tehdy známého světa. Dnešní příběh popisuje začátek této trajektorie, konkrétně byla řeč o tom, jak se Ježíš přesunul z jižní části Palestiny do severní části, která se nazývá Galilea, do městečka Kána.
Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; 2 na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 3 Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ 4 Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ 5 Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ 6 Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. 7 Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. 8 Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. 9 Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha 10 a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ 11 Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. 12 Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní. (Evangelium podle Jana, 2. kapitola)
Evangelista Jan vystavěl své evangelium na osnově, kterou tvoří sedm bodů, které nazývá znamení. Jaký smysl mají tato znamení? Čtenáři se díky nim mohou přesvědčit, že Ježíš skutečně přichází od Boha, neboť 1. činí věci, které dokáže jen Bůh a 2. v míře a rozsahu, které přesahují veškeré lidské možnosti. Proměnění vody ve víno je první znamení. Položme si otázku, co chtěl Ježíš, který se zúčastnil svatební hostiny, komunikovat směrem k lidem? V prvé řadě sounáležitost s těmi, kteří se mají rádi a svou touhu a radost chtějí sdílet s druhými.
Mluvit z kazatelny či ambonu se kostelnímu lidu o zamilovaném jiskření nebo vášnivé lásce se – nejedná-li se o svatbu – může zdát nepatřičné. A přesto se ve Starém zákoně nachází kniha Píseň písní, která toto téma popisuje s takovou detailností, že ji mohli číst pouze čtenáři starší třiceti let. V této knize se například nachází vyznání ženicha, který své nevěstě říká: oč lepší je tvé laskání než víno (4,10).
Správce hostiny v Káně pravděpodobně znal tento výrok, ale přesto si byl vědom, že svatební hostina si nevystačí s láskou těch dvou zamilovaných. Hosté se zajisté nebudou zlobit, když budou moci kromě pohledu na líbající se novomanžele ochutnat také pohár dobrého vína. Ale co se nestalo? Ježíš nabídl svatebním hostům, kteří byli pravděpodobně už tak dost rozdovádění, dalších 600 litrů toho nejlepšího vína, jaké kdy pili.
Pro křesťany, zvláště pro ty, kteří vyrůstali v konzervativním prostředí, ve kterém je kladen důraz na střídmost, odříkání a duchovní kázeň, může být proměnění vody ve víno trochu znepokojivé. Ovšem tento Ježíšův čin nebyl samoúčelný. Skrýval v sobě smysl, který nám může snadno unikat. Co mám na mysli?
Ježíš nabídl správci hostiny mnohem více vína, než kolik byli hosté schopni vypít. Z jakého důvodu? Učedníci si v této souvislosti mohli vzpomenout, že prorok Izajáš spojoval příchod Božího království s hojností všech dobrých věcí. Jinými slovy: Boží sláva je zjevná nejen v tom, že se Ježíš nestraní spontánní lidské radosti, ale také v tom, že člověku nabízí mnohem více, než co zkonzumuje nebo spotřebuje. A pozor: platí to zvláště o nehmotných statcích.
Člověk je tvor, který dokáže i ty nejlepší Boží dary znehodnotit. Už z dob vysokoškolského studia si pamatuji latinský citát: Corruptio optimi pessima. Volně přeloženo: Jestliže zkazíte to nejlepší, co máte, výsledkem bude to nejhorší, co jste mohli dostat. Platí to o lásce i konzumaci nápojů. Sexualita, jakkoli je v Bibli opěvovaným a vznešeným darem, může být manipulativní, násilná, zraňující. Podobně dopřávání si pití, nakolik je projevem Božího požehnání a štědrosti, může škodit našemu zdraví a uvádět nás do stavů, v nichž škodíme sobě i druhým.
Jestliže nám dnešní příběh představuje Boha jako toho, kdo sdílí naši radost z lásky a přispívá k tomu, aby nebyla jen chvilkovým zážitkem, chtějme být i my na sebe nároční, pečujme o svá těla a s rozmyslem uspokojujme naše potřeby.
Apoštol Pavel říká: Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. (1 Kor 10,31). Jinými slovy: konzumujme intimitu, jídlo, nápoje takovým způsobem, aby to prospívalo vašim vztahům, podporovalo naše zdraví a přinášelo dlouhodobé potěšení a požitek.
V první části Bible se nachází příběh o potopě. Je to sice příběh o naději a o zaslíbení, když ho dočtete až do konce. Ale mezi lidmi se vžil jiný výklad, totiž že je o tom, jak Bůh trestá lidské viny. Kdo si takhle o Bohu (a o jeho trestech) udělal jasno, se díky příběhu o svatbě v Káni bude muset přiučit o Bohu ještě něco nového: Bůh je schopen proměnit nejen neskutečně velké množství vody v nejlepší víno, on dokáže proměnit fádní a šedý život v radostnou slavnost. Ne že by pak už život neměl své úzkosti, úskalí a těžkosti, to rozhodně má. Ale to měla ta svatba taky. Ve vodě se dá topit. Taky v pochybnostech a v černých myšlenkách se dá topit. Anebo v iluzích a zklamáních, ve chmurách a v zoufání. Ale to všechno může být Bohem změněno na dobré víno naděje, víry a radosti.
Dovolte mi, abych se ještě jednou vrátil ke knize Píseň písní. V této krátké básnické sbírce se neustále střídají kulisy. Vztah dvou zamilovaných začíná v divoké přírodě, poté se přesune do města, aby se opět vrátil do přírody, tentokrát do půvabné zahrady. Sad s nejvybranějším ovocem, fontána, studna s živou vodou. Tyto obrazy mají čtenářům připomenout rajskou zahradu, v níž se lidé nechali unášet chutí čisté vody a čerstvého ovoce. Podobně i jejich život se odehrával v harmonii s Bohem i všemi ostatními tvory. A to, co se v ráji nepovedlo, přišel Ježíš uvést na pravou míru. Naše rodinné záležitosti, veselí, touhy a vášně jsou součástí – nezbytnou součástí – Božího dobrého stvoření. To je něco, co nám dnešní oddíl o Ježíšovi, radujícím se na svatbě spolu se svými učedníky, znovu připomenul.
Láska, svatba, manželství, oslavy s jídlem, pitím a přáteli jsou Bohem požehnané a vyjadřují Boží slávu. Abychom ji byli schopni registrovat, budeme si možná muset nechat Bohem otevřít oči, aby viděly, a stejně tak otevřít uši, aby slyšely to, co by jim ani na mysl nepřišlo. Kéž se tak stane a my objevíme velké množství Boží slávy v našich vztazích i každodenních radostech našeho života.
