Úkoly, které mám splnit, si píši do sešitu. Ten sešit má příznačný název: TO DO LIST. Tedy seznam věcí, které je třeba udělat. Moje seznamy jsou rozličného typu. Mám seznamy věcí, které je třeba zařídit, seznam lidí, kterým mám zavolat nebo poslat mail, seznam věcí, které mám koupit. Do počítače si ukládám seznam myšlenek, které mě zaujaly při četbě knih nebo poslouchání podcastů, ale třeba také seznam skupin či skladeb, které si chci poslechnout nebo uložit. V mobilu mám technické údaje, kterým nerozumím, ale jsem na ně v autoservise nebo prodejně elektra dotazován. Například typ pneumatik, velikost sáčku do vysavače nebo exoticky znějící název chutné kávy či lahodného vína.

Minulý týden jsme hovořili o znalci zákona, který měl, zdá se, také takový seznam důležitých věcí. Na jednu z nich se zeptal Ježíše: Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě? Miluj Hospodina, miluj bližního jako sám sebe. To čiň a budeš živ, odpověděl mu Ježíš. Ovšem nejednalo se o jednorázový akt lásky, který by si mohl zákoník večer ve svém seznam úkolů škrtnout jako splněný a druhý den přejít na další položku. Jednalo se o životní styl, kontinuální životní směřování.

Podobně i kněz a levita, kteří v podobenství o milosrdném Samaritánovi minuli člověka, který naléhavě potřeboval pomoc, měli nepochybně své seznamy povinností a úkolů. Kněz si musel přesně pamatovat jaký typ zvířecích obětí může přijmout a jaké vady zvíře z chrámové oběti diskvalifikují. Levita měl nepochybně seznam svitků, které budou čteny v konkrétní šabat nebo svátek a k nim přiřazené příslušné žalmy ke zpěvu.

Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, 39  která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. 40  Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ 41  Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. 42  Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ (Lukáš 10,38-42)

Také Marta, o které jsme dnes četli, měla, zdá se, seznam úkolů, které chtěla splnit, dříve, než přijde Ježíš se svým doprovodem do jejich domu. Každá hospodyňka ví, že nejde pouze o to mít chlebíčky a čaj, ale také nějaký moučník, čisté zrcadlo, utřený prach, voňavou toaletu a dalších 1000 drobností, které učiní z návštěvy sváteční setkání.

Ježíš řekl Martě, že si dělá starosti a trápí se pro mnoho věcí. Nezní vám tato charakteristika povědomě? Dnes bychom o Martě pravděpodobně řekli, že je zaneprázdněná. Zaneprázdněnost je tím faktorem, který ovlivňuje, zda aktéři reagují na danou situaci přiměřeně či nikoli. Je vedlejším produktem, nikoli příčinou nečinnosti. K té se dostaneme později.

Není to tak, že by kněz nebo levita byli bezcitní sobci, nezohledňující potřeby lidí v nouzi. Pouze měli v té chvíli na práci něco jiného. Naznačuje to i samotný text, který o knězi říká, že tudy šel, levita na to místo přišel, kdežto Samaritán tou lokalitou cestoval. Je v tom nějaký rozdíl? Samozřejmě. Cestování na dovolené se liší od cesty z práce nebo do práce či přemísťování se v rámci služební cesty. Na dovolené či rekreaci zakoušíme tu úžasnou svobodu od všech povinností, které nás dostávají pod časový nebo termínový tlak, které nazýváme moderním slovem stres. Samaritán byl méně roztěkaný a nezakoušel situaci, kdy nevíme, kde nám hlava stojí.

Ani Marta není v evangeliu vylíčena jako negativní postava. Marta je součástí týmu, který tvoří zázemí pro Ježíšovu misi. Na její naléhavou prosbu, aby Ježíš přiměl Marii k pomoci, reaguje Ježíš spíše empaticky než odmítavě nebo káravě. Kněz, levita nebo Marta nepředstavují negativní hrdiny. Spíše v nich rozpoznáváme příklady lidí, kteří se nezhostí příležitosti stát se bližním, případně promarní šanci být v Ježíšově blízkosti.

Každý z nich vykonával důležitou práci – vykonával obětní rituály v chrámu v případě kněze, zajišťoval bohoslužbu v případě levity nebo připravoval stravu a bydlení pro Ježíše, jak to činila Marta. Ježíš neodsuzuje dobré věci, které dělají. Ani neříká, že by neměli mít seznamy úkolů, které musí splnit. Ukazuje však, že diktát úkolů může člověka připravit o svobodu být více s Bohem nebo být blíže druhým.

Seznamy úkolů nejsou špatné. Naopak, mohou být velmi užitečné. Bylo dobře, že se zákoník orientoval v hierarchii přikázání, anebo že kněz dokázal stanovit nepřípustné vady u zvířat, která měla být obětována. Levita, se seznamem žalmů a textů, byl pro chrámovou bohoslužbu nepostradatelný. Ježíšovi spolustolovníci jistě ocenili, že Marta přidala do jídla jejich oblíbené ingredience.

Seznamy věcí, které máme koupit, nás chrání od toho, abychom museli běhat po obchodech každý den. Seznamy úkolů činí efektivní organizaci naší práce. Technické údaje, které máme k dispozici, napomáhají tomu, že nemusíme zakoupené zboží měnit kvůli nevhodnosti nebo nekompatibilitě.

V čem tedy spočíval ten rozdíl, který přiměl Samaritána, aby se zastavil, ovšem nedokázal vzbudit soucit u kněze a levity? Proč Marii nepřipadal čas, který věnovala naslouchání Ježíšovi, jako druhořadý a z toho důvodu neupřednostnila pohostinnost a komfort příchozích? Samaritán a Marie pravděpodobně také měli své seznamy. A přesto se neminuli s tím, co se ukázalo být jako to nejdůležitější.

Proměnnou, která znamenala rozdíl, byl čas. Respektive to, jak byl konkrétním člověkem vnímán a jak s ním bylo naloženo. Ti, kteří se domnívali, že mají málo času, se nezastavili. Ti, kteří vnímali kvalitu času odlišně, ochotně investovali do péče o druhé nebo se s nimi sdíleli. V této souvislosti si mi vybavuje výrok Jana Wericha: Čas se nemá, čas se dělá. Je snadné říci nemám čas, mnohem obtížnější je čas si udělat.

Se začátkem školního roku se budou nepochybně plnit naše rozvrhy, učební plány, rozběhne se kolotoč kroužků, kurzů, seminářů a školení. Budeme čelit pokušení, aby nám při tom množství dobrých věcí, které budeme chtít vykonat, neunikly dobré věci, které nám přímo před oči postaví Pán Bůh.

Pokud se cítíte zaneprázdněni věcmi nebo zahlceni úkoly, pokud o vás platí slova, která Ježíš adresoval Martě – děláte si starosti a trápíte se pro mnoho věcí – radím vám, zvažte, jak věnovat čas Bohu. Jak cestovat, ne se pouze přemísťovat. Jak si všimnout toho, co máte před očima a nenechat se uhranout tím, co vám jako kontrolka bliká v seznamu úkolů.

Možná budete muset někomu nebo něčemu říci ne. Možná, že do svého týdne zařadíte pravidelný den odpočinku. Možná se budete ráno probouzet s modlitbou, aby vám Pán Bůh otevřel oči na to, co před vámi dnes postaví. Možná si každý večer uděláte mentální inventuru, ve které budete přemýšlet o dni, který jste prožili a také o tom, kde všude jste viděli při díle Pána Boha.

Jsme rozdílní a různé budou i způsoby, jak vyšetřit čas pro Boha a jak věnovat pozornost tomu, co nám chce předat. Vyvarujme se ovšem toho, aby se „čas pro Boha“ stal další položkou v našem seznamu, kterou budeme muset splnit. Vzpomeňme si, že znalec zákona chtěl znát to, co mu zaručí podíl na věčném životě. A Ježíš mu řekl: nepřestávej milovat Boha a druhé lidi a budeš žít. A s touto láskou nikdy nebuď hotov.